tož si říkám, tajdlec je to samej autoblog, tož si povídám, taky mám cosik na srdci a na mysli, co by možná někdo aj se zaujetím sobě si při volné chvíli přečísti chtěl, tož vám pár řádek píši. No a esik se vám to líbit nebude, tož hybajte si zacvičit, taky neni zdravý porád jen doma sedět a čučet do pécé. :-)

 

Mno, tak jak začít.

Léta páně 2010 špeky mě doobalily tak, že jsem se málem v úzkém zrcadle rodinném nevešla a poodejíti dál od zrcadla nebylo již v úzké chodbě možno. I tu jsem se začala pokoušet špek shodit. Co čert nechtěl a být tehdy osoba hubnutím protřelá nedivila bych se, nešlo to. Za 4 měsíce 3 kila, tož to mě teda jářku nijak nemotivovalo, jakože úbytek to byl, ale cejtila jsem, že jsem do toho dala více úsilí, než pak váha ukázala. Potvora jedna plechová. Tak jsem procházela net a říkám si, kurňa, není možná, aby tajdlec nebyl nějakej podnik, co by mě těch špeků zbavil. Nejlépe bez práce, žáno. A našla jsem Stob. I hbitě jsem sobě zimní kurz opatřila. To už byl prosinec. A co se nestalo, chřipajzna. No, ale taková, že teda sem lehla z hodiny na hodinu, můj milej chudák wo mě měl starost, ale uleh taky. tak jsme si tak hezky propotili Novej rok. Dobrý ale bylo, že bylo další kilo dole.

 

V lednu jsem naklusala na kurz. No lidi, nebudu vám to líčit růžově. Dostala jsem za uši za obsah jídelníčků, a že nemám bílkoviny, a tu zas že nemám zeleninu, a tu támhle že nepiju a pak prej, že ta vánoční kolekce už by se taky měla dojíst, když se mi váha zastavila, tak holt musím jet bez hříchů. :D Holky, no to víte, poslouchala jsem jak švýcarský hodinky, to já zas jo. Ale těch chyb, no škoda mluvit. V únoru jsem objevila Stobklub. No závislost jak blázen, každá z nás to zná, nebudu popisovat detaily, ale jak nebyly zelený semafóry, nešlo se spát. Vycizelovala jsem své schopnosti připravit si jídlo a napočítat pohyb na maximum. Postupně jsem začala být největší poctivec na světě, vše jsem měla propočteno, krabičkovala jsem jako o závod, děcka, žádné hříchy jsem skoro neměla. I tu vánoční kolekci jsem přestala baštit.  Tímto nastartovalo mé úspěšné špekorozpouštění. Do léta jsem byla o 13 kg lehčí. Dva roky stará třicítka se mooc echtovně na dovolené v bikinách vyjímala. Šatník jsem wobměnila, co jsem si v obchodě zkusila, to mi bylo velké, neb odhad jsem teda neměla. Já tam natahala deset kousků, z toho devět jsem šla vyměnit za menší. A co času jsem strávila před zrcadlem nakrucováním..:DD No marnivka hadr.:D

 

Jojo, ale to už jsou bratru 3 roky nazad. A co byste řekly, švitorky... No, to víte, čéka uspí tajdlec světská sláva (doma před zrcadlem :D) a říká si, tu buchtička, tu štrůdlíček, tu brambůrky, tu salámek - nezaškodí. Jéééé, děcka, to je bláhovost. To je omyl, to je pobláznění. Nenene, ukolébat e člověk nechá, tuse točí před zrcadlem napravo, tu nalevo, tu se v úzkých džínách nese jak pětka do záložny. Jenže ejhle.

 

Přejde čas a tu je knoflíček dirce na kalhotách trochu dál, tu se zip odmítá dotáhnout ku knoflíčku. Tu kaťatům se více líbí v půli stehen a ani za buchtu se nechtěji pohnouti výše bokům. Potvory jedny kaloriema ve skříni přešitý!!

 

Mnojono. Je to jako vzdělání. Nestačí, že doktor lékařinu vyštuduje. Musí se dál v kondici udržovat, trendy a objevy sledovati. Jinak bude za pár let nepoužitelný a může tak babkám na trzích měřit krvotlak. Ale jestli chce bejt doktor porád profík a skvělej wodborník, tož nesmí usnout na vavřínech. Nemůže si říct, tak dobrý, mam diplom a teď jsem chytrej do konce života. Jenže já to udělala. Teď jsem šik a bude to tak furt, hodím křápy na stůl a čus bus. 

 

To víte, že mě z toho mé tělo hned probudilo. Akorát mi to nějak zapomnělo dát po dávkách (ale to víte, že jsem na tu váhu mohla vlézt dřív, než až po 4 kilech nahoru.. :DD). Takže za půl roku 4 kila vejš. A světě div se ne a ne si najít tu správnou motivaci. Prostě to nešlo. Založila jsem cyklus. První. Druhý.Osmý. Dvanáctý.  Úbytek byl celkem 2 kila navrch. No, to by se na to jeden vyprd velebnosti. Noo, nemyslete si, že jsem je skoro všechny nesmazala v půlce či hned na začátku při prvním selhání. Nejpozději při druhém. Chjojo, čék si myslí, že vše půjde samo, jen proto, že si to řekne. Nojo, to já chci taky umět na housle. Ale tím, že si je koupím a položím je doma na stůl se to nenaučím. Čék musí cvičit každej den, a i když mu to nejde, tak prostě nesmí přestat. Nebo z něj bude jen majitel houslí a ne houslista. My chceme být houslistky, ale zatím se jen učíme první kapitolu nebo druhou. A když se jich naučíme pět a šestá nám nejde, tak místo abychom se s ní poprali. Vykašleme se na housle úplně a za půl roku znova začínáme od začátku. No ale takhle bychom ovšem nikam nedošli žáno. Přece nechceme furt hrát holka modrowoká. :D

 

Přeskočím dobu tzv. "houpačku", kdy jsem střídavě ubírala tu kilo a tu zas kilo nabrala. Čili nula nula nic z toho nebylo na trvalo.V této době jsem hodně pracovala na své psychice. Říkala jsem si...ženo, hlavně se z toho nehruť, že máš od nejmenší váhy po zhubnutí téměř 8 kilo nahoře. Klid klid klid. Nestresuj se, nebo to bude 10. V pohodičce a klídku, nefrustruj to svoje tělíčko nateklý...ber to v klidu a ono to nějak půjde.

 

A jářku bylo to tak. Už loni jsem na konci roku cítila, jak se ve mě sbírá po krůčcích motivace k hubnutí. Ne, nehubla jsem cíleně, jedla jsem tak nějak normálně, ale vnitřně jsem získávala odhodlání. Zrálo to ve mě. Pomalu mi bylo jasné, že tentokrát to půjde. Projela jsem na internetu youtube (zadávala jsem takováto hesla např. extreme weightloss, weightloss motivation weightloss before after...) a čím dál více jsem cítila, že to dokážu. JOJOJO! Moc se mi líbila tato myšlenka:

 

Suffer the pain of discipline or suffer the pain of regret. (hooodně volně přeloženo "raděi budu trpět tím, že musím být disciplinovaná (jíst zdravě, cvičit), než trpět lítostí (z toho, že jsem tlustoprd) aneb jak jsem psala, radši budu ve stresu, že nemůžu jíst to, co chci, než být ve stresu z toho, že jsem špekoun. :-))

 

Na tohlencto si dycinky vzpomenu a říkám si. Hele, ....ová, tak chceš to, nebo ne?!. Tak kušuj a snaž se. Žádný výmluvy porád. A nebo se na to vykašli, budeš špekulanda, ale pak teda nehejkej, že jsi tlustá. Prostě začni, zaber, zamakej. Nikdo to neudělá za tebe. Udělej si plán, dodržuj ho bez výmluv, připomínej si, proč to děláš, mysli na to každý den, udržuj se "motivated".  Jo, můžeš to porušit, ale bude pro tebe těžší pokračovat. Nevzdávej to, snaž se udělat maximum pro to, aby se ti to povedlo, protože to děláš pro SEBE. 

 

Tož děcka, takhle já na sebe hejkala, takhle já na sebe byla přísná, no motivace přišla prostě sama, přišla jsem si sice chvilku jako blázen, ale prostě nějak to najednou v tý HLAVĚ přepnulo. Je to věčná pravda, že hubnutí je o HLAVĚ. Jak to nechce hlava, tak nic nepomůže. Tisíc cyklů můžeme tajdle s dobrým oumyslem založit, ale jak to není srovnaný v tý naší makovičce, tak to prostě nepůjde a chtít můžeme jak chceme.

 

Tak milé dámy držím nám palce, ať nám to jde. A těším se, že se holky babosleťačky v květnu nepoznají, jak budou po naplnění beruščí přísahy woštíhlené!!!! ;-)

 

 

Vaše Ájulí

 

27.1.2016

Dneskajc vám napíšu ještě pokračování, ,  co se se mnou událo za ty dva roky a jestli jsou furt špeky a svaly na svym  místě nebo jo...:-)